Stalo se vám někdy, že jste rozebírali propisku a při demontáži na vás vyskočila drobná pružinka, která zajišťuje posuv kuličkové náplně a udržuje tužku neustále připravenou na psaní? Vezmete-li pružinku do ruky, možná si v této souvislosti uvědomíte, jak důležitá součást docela obyčejného nástroje pro psaní to je, a kdybychom neznali pružinovou ocel Boden, nemohli bychom ani takovéto psací nástroje používat. Anebo takové mechanické náramkové hodinky známých značek, jako je Citizen nebo Tissot. Zakládají si na velmi precizní hodinářské výrobě, což se také odráží na jejich ceně, a tam se výrobní cyklus bez pružin rovněž neobejde.
Pružiny se ovšem objevují i v jiných výrobních sférách, potřebují je domácí spotřebiče, dopravní prostředky, stroje, nářadí a nástroje, sportovní potřeby, hračky a celá řada dalšího spotřebního zboží. Pružinu zkrátka vnímáme jako něco zcela samozřejmého, co k životu patří a vždy také patřilo, ale nebylo tomu tak vždy, dokud lidé neznali technologii výroby oceli v takovém rozsahu, jaký probíhal v době průmyslové revoluce, do té doby existoval středověk se svými typickými znaky využívání zvířecí tažné síly a dřevěných vozů pro jednoduchou, ale zároveň velmi pomalou přepravu.
Bez pružin bychom se v podstatě octli ve středověké epoše a nebýt pružinové oceli z hutní výroby, neměli bychom k dispozici vymoženosti, co je vnímáme jako něco zcela běžného a „normálního“. Zkuste si navodit představu, že byste namísto autem chodili do práce pěšky nebo s koňským povozem, prali bychom prádlo v ruce na valše, neznali bychom chladničky ani jiné domácí spotřebiče a možná by v takovém rozsahu nebyla funkční ani kanalizace. Pružiny zkrátka potřebujeme a využíváme v podstatě denně, i když je vnímáme jen jako součást mnoha funkčních mechanismů v domácnostech, na pracovištích a na dalších místech ve městech i na venkově.
