Dnes bych chtěla psát o tom, jak je důležité mít dobré vztahy v rodině. Protože podle toho, jak jsme byli vychovaní doma, tak se pravděpodobně budeme chovat i v práci ke druhým lidem, Já jsem moc vděčná za to, že jsem doma měla opravdu dobré vztahy. Moje maminka byla sice docela dost těžce nemocná, ale vychovávala mě vždy s láskou a měla mě ráda přesně takovou, jaká jsem. Tatínek zemřel, když mi bylo 5 let. Nikdy jsem ale nemusela své rodině dokazovat to, jestli jsem dostatečně dost dobrá, nebo že bych si připadala nějak méněcenná. A proto jsem nikdy neměla žádné komplexy a nemusela jsem si svoji méněcennost vybíjet na někom dalším.
Menší sebevědomí mám, o tom žádná, ale vždy nás se ségrou doma přijímali takové, jací jsme a myslím si že vzhledem k tomu, že jsem jako dítě zažila nemocného tatínka i nemocnou maminku, mám k mnoha lidem pochopení a dokážu se vcítit do jejích problémů. Hrozně ráda lidem pomáhám, vlastně jsem vždycky chtěla být dá se říci psycholožka. Ale vzhledem k tomu že pracuji s dětmi, tak tam si myslím že se práce psychologa taky dost osvědčí. Kdo nemá pochopení, nebo lásku k malým dětem, nemůže s nimi podle mě ani pracovat. Proto mě strašně rozčiluje, když pracují s dětma lidé, kteří jsou samy se sebou nevyrovnaní a potřebují si vybíjet svoje komplexy na vyrovnanějších lidech.
Ale tohle vše se odráží na výchově v dětství. Pokud vám rodiče budou dávat najevo že ze sebe musíte dostat jen to nejlepší jinak jste k ničemu, Nedokážou vás pochválit a trestají vás za špatné známky, je velká pravděpodobnost že v dospělosti budete chtít být taky ve všem nejlepší a když si náhodou všimnete, že je někdo lepší jak vy, začnete mu závidět a nenávidět ho. Proto je dobré na sobě neustále pracovat. Bojovat se svými špatnými vlastnostmi a snažit se být lepšími lidmi. Nikdo z nás není dokonalý, ale to je dobré si uvědomovat a snažit se pracovat na těch špatných vlastnostech a posilovat ty dobré.
