Musím uznat, že když jsem nastupovala na mou vysněnou vysokou školu, tak jsem se také těšila nejenom na nové tváře ale taky na novou společnost. Protože si vzpomínám, když jsem studovala střední ekonomickou školu. Abych pravdu řekla, bylo to tam úplná pohroma. Protože taková společnost dětí se jenom tak nevidí. A ani nevím čím to bylo nebo jestli jsem úplně jiná než ostatní. Ale bylo to takové komplikované až zapeklité. Já jsem totiž od přírody takový spíše introvert a jsem spíše hodně slušná a tak podobně. Takže pro mě střední škola byla skoro jako od trest.
A byla to opravdu divná společnost, děti tam byly hlavně drzé a sprosté a více než polovina celé školy kouřila cigarety a už pila alkohol. A to opravdu taky nechápu, jak takové děti mohly udělat maturitu, když velice často chodily za školu. Já se ale zase mohu pochlubit tím, že i přes tu špatnou společnost a špatný příklad jsem vystudovala s opravdu pěknými známkami. Maturitní vysvědčení mám opravdu perfektní a nejhorší známka tam jsou dvě dvojky, takže jsem opravdu ráda, že jsem se nenechala strhnout špatnou společností, ale že jsem se držela sama sebe a zachovala své dekorum.
A taky tak jsem opravdu hodný člověk, takže jsem taky tím pádem velice oblíbená ve všech společnostech, kam přijdu, tam mě mají rádi. A jsem taky hodně citlivá, takže když mě něco rozesmutní, tak můj pláč je skoro až k nezastavení. Myslím si, že kdyby lidé všichni byli v dobré společnosti, tak celý svět by byl o mnoho lepší a krásnější. A někdy si říkám, jak jsme to všechno vydržela. Ono totiž opravdu není jednoduché být v nějaké společnosti, která vám nevyhovuje a musíte se v tom na něco snažit a soustředit. Mám tím na mysli právě školy. Někdy je tam taky zlá šikana a taková společnost nesmí být tolerována. Jenomže je to někdy složité.
