Vysoká účinnost – vzhledem k vysoké účinnosti jsou stále dominantním světelným zdrojem na většině míst v obcích, městech a podél dálničních a silničních tahů. Účinnost zhruba pětinásobně překračuje běžnou vláknovou žárovku. Zároveň splňuje tabulkové normy hodnoty světelného toku pro veřejná osvětlení a pozemní komunikace.
Zavedená technologie – technologický postup výroby a konstrukce svítidel je zaveden již desítky let a prozatím skutečně není důvod jej nahrazovat jiným. Náklady na výrobu jsou totiž stále nízké a mohou plně konkurovat výrobní náročnosti LED reflektorů. Vysokotlaké sodíkové výbojky pracují na principu zvýšení napětí z původních 230 V až na téměř 5 tisíc Voltů, způsobuje to zapalovač ve formě tyristoru spolu s tlumivkou a kondenzátorem. Tím vzniká elektrický výboj hořících sodíkových par o velmi vysoké teplotě. Hořák je vyroben z korundu a mezi ním a skleněnou baňkou musí být dokonalé vakuum.
Příjemné světlo – sodíkové výbojky byly zaváděny do praxe na konci 60. let minulého století, nahrazovaly své předchůdce rtuťové a jejich expanzi podpořila i celosvětová energetická krize. Tehdejší vývoj byl směrován k úspoře energie a málokdo řešil dopad na okolní prostředí a lidské zdraví. Brzy se však ukázalo, že právě teplá žluto oranžová barva bílého světla je pozitivním faktorem, který ve večerních hodinách nezpůsobuje problémy s usínáním. Naopak špatné koncepce některých LED zdrojů ve veřejném osvětlení navozují světelný smog, což bývá často vytýkáno v obytných městských zónách, kde toto řešení prosadili zastupitelé, aniž by zvážili dopady studeného bílého světla na lidské zdraví.
Ekonomické důvody – výbojková svítidla podléhají pravidelným revizím, to se však týká i LED diodových. Náklady na údržbu v porovnání s životností jsou prozatím stále přibližně shodné, není tedy důvod přecházet hromadně na LED technologie a zbavovat se osvědčených vysokotlakých zdrojů. Ty jsou také minimálně poruchové a po ukončení životnosti se nejčastěji mění pouze samotná výbojka, nikoli svítidlo.
